Květen 2012

Deník jedné intračky - Úvod

23. května 2012 v 21:35 | Honeey
Ba ne, v této rubrice nebude další z mnoha povídek, či mých smyšlených scénářů, tato rubrika bude čistě o mě a o mém životěsmajlík.Už v osmičce jsem se děsila toho, jak bude má cesta ze střední domů dlouhásmajlík.Děsit jsem se začala ještě víc, když jsem zjístila, že má cesta povede domů pouze jednou za 5 pracovních dní.Důvod ?? Má škola je příliš daleko na to, abych do ní mohla denně dojíždět, tudíž se nachází jediné řešení.INTR!smajlík Tak obyčejné slovo, přitom pro mě i trochu hrůzostrašné.Doopravdy mám strach, protože doteď jsem s někým jiným než z rodiny sdílela pokojsmajlík pouze na turisťáku, lidově řečeno škole v přírodě.Hm, jasně.. Tak si třeba můžu myslet, že jsem na trochu víc.. ehm.. trochu jakože delší škole v přírodě.. haha !! smajlíkPlno lidí si myslí, že vás střední samotná změní, co teprve intr ?? Plno lidí, kteří jsou z rodiny, nebo kterým na mě záleží, zvolili jako první větu ,,HLAVNĚ SE NEOPOVAŽUJ SÁHNOUT NA DROGY..".Nikdy bych si netroufla, nemám ráda injekční jehly ani nic podobného.. a hlavně mám ráda sebe samotnou.Nicméně to nic nemění na tom, že jsem vcelku zvědavá a zároveň vystrašená z toho, jak vše bude :) a proto jsem se rozhodla založit novou rubriku s názvem DENÍK JEDNÉ INTRAČKY :) smajlík

Odpoutání mysli od těla

19. května 2012 v 0:57 | Honey :)
Poslední dobou se mi velmi často stává, že jsem v určitých chvílích přítomná jako osoba, ale má mysl je úplně někde jinde ( naše učitelka matematiky by o tom mohla vyprávět .. ).Mé tělo je sice přítomno, oči jakoby sledovaly dění kolem, tvář má mimiku jakoby všemu naslouchala, ale ve skutečnosti je to pravý opak.Mé tělo, jako má schránka sice přítomno je, nicméně má mysl je úplně někde jinde.Ne jednou se mi stalo, že jsem komunikovala s nějákým člověkem, možná .. on komunikoval semnou a já mu vše vyřčené odkývala, ale ve skutečnosti jsem namísto jim zvolené téma myslela třeba na to, jak vlastně vyplním onu přihlášku na školu a jestli někde najdu návod.Často se mi stává, že mě v konverzaci s nějákým člověkem zaujme slovo a já se pomocí něj dostanu naprosto mimo to, co se právě děje.Někdy se vrácím ke vzpomínkám z děctví, jindy mě to přivede k myšlenkám na budoucnost.Prý se tomu ale říká ŽIVÉ SNĚNÍ.

Nicméně, musím říct, že při tomto tématu mě napadá hlavně jedna věc, meditace.Bavili jsme se o ní s učitelkou ve škole.Mnichové sice meditují často, ale údajně je to velmi náročné, jelikož nesmíte myslet na nic.Je pravda, že ... kdo z nás obyčejných smrtelníků dnešní doby dokáže hodit za hlavu všechny starosti a povinosti a soustředit se na prázdno .. ?? Párkrát jsem to zkoušela.. tedy, ne tak úplně meditovat.. prostě jen nepřemýšlet nad ničím.. Zavřela jsem oči, zcela typicky spatřila tmu a měla jsem pocit, jakoby mě ona tma přenášela.. nakonec se mi do mysli vrátila návyková melodie i s textem písničky Call me maybe a bylo po srandě.. Tak skončil můj poslední pokus.. Prakticky vzato, lidé při meditaci také musí odpoutat tělo i mysl .. :)